Wolfman: vizuální efekty, které vás upoutají na křeslo - 3D grafika - 3Dscena.cz: 3D grafika jako na dlani

8. dubna 2010, 00.00 | Zatím poslední film o vlkodlakovi nabízí divákovi mimo poutavého příběhu a výborných hereckých výkonů i efektně vyhlížející speciální vizuální efekty. Jak některé z těch mnoha, které jsou ve filmu k vidění, vznikaly, o tom se můžete dočíst v tomto článku.

Film Wolfman, který je promítán v současné době v tuzemských kinech, natočil režisér Joe Johnston, jehož jméno na postu direktora jsme již měli možnost spatřit v titulcích filmů Jumanji či Jurassic Park 3. Tento muž, který v minulosti pracoval jako art director v Industrial Light & Magic, má s vizuálními efekty velké zkušenosti. V tomto případě však vyvstal skutečně těžký úkol, neboť byl do čela produkčního týmu povolán pouhé tři týdny před začátkem natáčení, kdy vystřídal původního režiséra Marka Romanka, jenž svůj post kvůli tvůrčím rozporům s produkcí opustil. V hlavní roli se objevil charismatický Benicio del Torro, který stál u zrodu tohoto filmu a byl zároveň i jedním z producentů.

Společným znakem všech předchozích filmových verzí o vlkodlacích, jejichž tvůrci neměli k dispozici dnešní počítačovou techniku, byla nutnost spolehnout se na co možná nejvěrnější make-up, případně mechatronické loutky, které společně vytvořily iluzi transformace člověka ve vlkodlaka. Ani tento film nebyl do jisté míry vyjímkou, protože produkční tým, jehož inspiroval stejnojmenný horror z roku 1941, se nechtěl spoléhat pouze na počítačem generované obrazy vlkodlaka. I když nakonec CG scény byly zvláště do transformace impementovány v mnohem větší míře, než bylo původně zamýšleno.

Na provedení návrhů transformace člověka ve vlkodlaka a vlastní tvorbu vlčí masky pro Benicia del Torra byl povolán jeden z největších odborníků této filmové branže Rick Baker, který již měl na starost speciální makeup v mnoha filmech, za všechny jmenujme snímky Americký vlkodlak v Londýně, Planeta opic či naposledy Podivuhodný případ Benjamina Buttona.

Rick Baker byl původním produkčním týmem požádán o skici a návrhy transformací Benicia del Torra ve vlkodlaka. Jako perfektní kreslíř a modelář tedy vytvořil po několika týdnech pomocí 3D modelovacího softwaru ZBrush a Photoshopu skutečně efektní návrhy této změny. Nicméně tým Marka Romanka nebyl s těmito návrhy spokojen a přes několikeré přepracování je zamítl, stejně jako Bakerem navržené a vytvořené skutečné masky, což vedlo k jeho následné frustraci a nechuti na tomto projektu dále spolupracovat. Ale i ke spolupráci s týmem okolo nového režiséra Johnstona měl Baker výhrady, vytýkal mu hlavně nízkou míru vzájemné interakce. Režisér Johnston nakonec koncepty Ricka Bakera použil, jelikož skutečně lepší po ruce neměl, ale většinu vlkodlačí transformace Benicia del Torra nechal výhradně na postprodukci společnosti Moving Picture Company (MPC), která měla na starost většinu VFX v tomto filmu. Skutečný herec byl tedy pouze v úvodních záběrech a pak až nalíčený v záběrech posledních, jinak byl celý přerod proveden digitálně. Nutno ovšem dodat, že Rick Baker a jeho tým bez práce nezůstali, vždyť nanášení speciálního makeupu trvalo pokaždé tři hodiny a celé to dostat zpět z hercovi tváře a trupu pak hodinu. Na práci Ricka Bakera se můžete podívat na serveru Youtube.com, kde je mnoho zajímavých scén z natáčení a tvorby masek.

Jak již bylo výše řečeno, MPC vytvořila největší počet záběrů s VFX a to celých 1 200 záběrů, z nichž se ve filmu objeví polovina. Tato společnost měla na starost mimo jiné všechny hlavní transformační scény, záběry s plně animovanou postavou vlkodlaka, střešní scény z Londýna a taktéž doplňující VFX pro živé scény s vlkodlakem. Vzhledem k již zmiňované váznoucí koordinaci mezi Rickem Bakerem a společností MPC dostala postprodukce studia na stůl již hotové (a takřka rok staré) živé záběry Benicia del Torra v některých fázích transformace, se kterými si musela poradit, což byl jen jeden z několika problémů, které se týkaly různých fází výroby tohoto filmu a měly za následek zpoždění celé produkce filmu. Taktéž díky problémům s rozpočtem nabíral tento film zpoždění, takže musel být například ochuzen o další náročné a tím pádem drahé VFX scény při běsnění vlkodlaka v Londýně, které měly být plné nových velkolepých vizuálních efektů.

Pro transformace plné bolesti, které hlavní hrdina při svém přerodu prožíval, využilo studio také tzv. cyberscan hlavy Benicia del Torra, díky němuž mohlo věrně vymodelovat jeho CG dvojníka a opatřit jej potřebnými ovládacími prvky, tzv. riggingem. Transformace poté byla rozfázována na šest stádií, při nichž docházelo kromě obličejových přechodů například i ke změnám na kůži či prodlužování kostí končetin. Tyto animace byly provedeny velice efektně a jsou řazeny mezi zlatý fond tvorby VFX, neboť jsou neuvěřitelně detailní, včetně rozpoznatelných kožních pórů a pracujících šlach a tepen. Studioví texturáři a osvětlovači scén zde využili v maximální míře materiálů typu Sub Surface Scattering, tedy materiálů, které umožňují nastavení a editaci podpovrchového rozptýlení světla přesně tak, jak je tomu u reálných vícevrstvých objektů, tedy i lidské pokožky. Pro růst a animaci digitálních chlupů a vlasů pak v MPC použili vlastní software Furtility, který se osvědčil například při tvorbě srsti mamutů ve filmu 10000 B.C. Záběry ponurého Londýna viktoriánské éry, řeky Temže či Tower Bridge jsou zase kombinacemi 3D architektonického modelování a 2D matte-paintingu, pro jejichž realizaci se skutečnost, že studio MPC v Londýně sídlí, ukázala být velkou výhodou.

Rhythm & Hues byla další VFX společností, která se na tvorbě vizuálních efektů podílela, a to přibližně 150 VFX záběry. Kromě jiného však bylo hlavním úkolem tohoto studia zanimovat postavy vlkodlaků, kteří přecházeli z lidského způsobu běhu do pohybu čtyřnohých zvířat a tento běh dále animovat. Pro iluzi reálného pohybu člověka-vlka, který běží po čtyřech, musely být po vzoru zvířat vyrovnány vzájemné proporce paží a nohou, jinak by animace vyhlížela nevěrohodně. Taktéž pro reálnější vzhled běhu bylo upuštěno od původně použitých motion-capture animací, studioví animátoři se dále plně spoléhali pouze na ruční animaci pomocí klíčových snímků, tzv. keyframes. Pracovníci Rhythm & Hues měli v tomto případě situaci o to těžší, že s tímto neobvyklým způsobem běhu neměli příliš velké zkušenosti, přičemž navíc tyto animace prováděli na poslední chvíli a pod velkým tlakem produkce filmu. Pro zajímavost lze také uvést, že ve scéně, ve které zápasí na život a na smrt Anthony Hopkins a Benicio del Torro, byl veškerý oheň vytvořen digitálně, k jeho základní vizualizaci studio použilo software Houdini a dále vlastní nástroj Felt pro dosažení realistických výsledků.

Třetím velkým VFX studiem, které spolupracovalo na tvorbě filmu Vlkodlak, bylo studio Double Negative, jež se podílelo 3D i 2D pracemi na zhruba 350 VFX záběrech. Zde vytvořili efektní úvodní záběry se strašidelným měsícem, který byl v upoutávkách (teaserech) na film jakýmsi jeho logem, halucinace Benicia del Torra, mluvící plastiku, hodně práce měli pak hlavně se strašidelným domem, kde sídlil rod Talbotů. Základ scén tvoří totiž skutečný zámek Chatsworth House, kterému byla přidán nejen 3D model kopule, ale hlavně dodatečný matte-painting, jenž z něj udělal skutečně ponuré sídlo, jak se můžete přesvědčit na níže umístěném filmovém záběru.

Tolik tedy v krátkosti o tvorbě speciálních vizuálních efektů pro film Wolfman, který je jednou z mála vyjímek současné kinematografie. Své vizuální efekty nepoužívá totiž bezúčelně jen pro pobavení diváka, ale podporuje jimi poměrně silný příběh o rozpolceném a nešťastném muži. Pokud byste se chtěli o tvorbě efektů dozvědět více, zdroje a informace pro tento článek jsem čerpal na webových stránkách VFX World, stejně jako na CG Society, zajímavý rozhovor s režisérem Joe Johnstonem o tvorbě tohoto filmu se pak nachází na webu btlnews.com.