Virtual Iraq: počítačová grafika pomáhá válečným veteránům - 3D grafika - 3Dscena.cz: 3D grafika jako na dlani

8. června 2009, 00.00 | O počítačových hrách s válečným a násilným zaměřením, a jejich vlivu na člověka, bylo napsáno již mnoho článků a studií. Pomineme-li diskuze herních nadšenců, kteří si na stránkách věnovaných hrám zaníceně vyměňují své dojmy z likvidace živých, či již delší dobu neživých nepřátel, dostanou se nám ve většině případů informace, které obsahují varování psychologů před negativním dopadem na mladé a nezralé hráče. Může mít ale válečná hra, s realisticky interpretovaným násilným obsahem, i jiné poslání než pouhou zábavu?

PTSD (Post-Traumatic Stress Disorder) je zkratka pro závažné psychologické poruchy a traumata, která si na základě svých prožitých válečných zkušeností přivážejí domů váleční veteráni z bojů v Iráku a Afghanistánu stejně, jako tomu bylo před čtyřiceti lety po válce ve Vietnamu. V praxi se jedná o neschopnost začlenit se do normálního života, až příliš často se těmto mužům vracejí prožité stresové situace, které nejsou bez odborné pomoci schopni zvládnout, takže nezřídka následně sahají po drogách, či páchají sebevraždy. Podle některých informací přijde léčba těchto válečných veteránů jen v USA na 800 miliard dolarů, což samozřejmě vede ke hledání účinných, a v neposlední řadě finančně dostupných, nástrojů, které by pomohly bývalým vojákům opět žít plnohodnotný život bez děsivých nočních můr.

Jednou z možností je paradoxně i počítačová hra Virtual Iraq, jíž předcházel podobný projekt z roku 1996 nazvaný Virtual Vietnam, vyvinutý universitou v Emory. Duchovní otec tohoto pojetí terapie Dr. Albert Rizzo, se pro tyto účely nechal inspirovat i válečnou simulací určenou pro potřeby armády nazvanou America's Army, jejíž účinky na pacienta demonstroval před představiteli vojenského výzkumu. Smyslem této léčby je vystavení pacientů opětovnému a opakovanému působení válečných stresových situací pomocí počítačové hry, kterou hrají asi 45 minut pod dohledem terapeuta, jenž na základě pacientových reakcí upravuje interaktivně průběh hry tak, aby pacient zvládl každý imaginární úkol. Tím bývá například interaktivní řízení obrněného vozu Humvee, v němž po najetí na nástrahu IED zůstává těžce zraněná posádka, o kterou je potřeba se adekvátním způsobem postarat. Postupně je přidávána větší psychická zátěž, na kterou si pacient v optimálním případě postupně zvyká tak dlouho, až jeho vzpomínky začnou postupně vyprchávat díky vědomí, že všechna předchozí skutečně prožitá válečná traumata nebyla nic jiného, než počítačová hra.

Pro tuto terapii přitom není potřeba žádného drahého „superhardwaru“, který by nebylo možné sehnat běžně v obchodech, nebo na internetu, nejedná se o letecké a kosmické trenažery, které vyšly daňové poplatníky na miliony dolarů. Vše probíhá v kancelářských podmínkách klinik a nemocnic, jako je například Naval Hospital v San Diegu, kde jsou použity pouze dva laptopy s procesory taktovanými na 3,0 GHz, z nichž jeden ovládá terapeut a druhý má k dispozici pacient. Pro vytvoření podmínek blízkých realitě má ovšem válečný veterán na hlavě připevněn osobní náhlavní systém 3DVisor Z 800, jenž před ním díky svým dvěma SVGA 3D OLED displejům vytváří virtuální stopětipalcovou obrazovku s kvalitním obrazem. Tento PDS (Personal Display System) systém využívá i kvalitní sluchátka produkující reálnou zvukovou kulisu, kterou umožňuje zásoba hollywoodských filmových nahrávek letícího vrtulníku, střelby, explozí a podobně. Pro umocnění vjemu z jedoucího vozidla jsou některá sedadla opatřena vibračním zařízením a jelikož v reálném boji, i v životě, jsou důležité také čichové vjemy, speciální zařízení generuje potřebné pachy, jako je například zápach korditu po střelbě, hořících pneumatik, nafty, či dokonce zpocených spolubojovníků.

Jako přímá inspirace pro vývoj hry Virtual Iraq pak posloužila válečná akce Full Spectrum Warrior společnosti Pandemic, která podobně jako America's Army sloužila pro potřeby a výcvik americké armády. Na rozdíl od společností zabývajících se vývojem akčních her, které využívají většinou služeb aplikací 3ds Max nebo Softimage, použili vývojáři, pracující na tomto projektu, software Autodesk Maya. Hybným nástrojem se pak stal engine Gamebryo společnosti Emergent. Podle fotografií skutečných exteriérů a interiérů byly vymodelovány městské ulice, malé vesnice a silnice uprostřed pouště, bojové stroje a jejich kabiny, a nakonec i samotní vojáci. K tvorbě textur na toto velké množství objektů a ploch byl použit Adobe Photoshop. Díky programátorům mohly být terapeutem flexibilně sestaveny různé scénáře bojových a jiných vypjatých situací, jako jsou ničivé exploze s mnoha raněnými, nepřátelsky naladěný dav civilistů, či útočící ozbrojenci a sebevrazi. Tyto situace se mohly odehrávat i v noci, využívaje simulaci pohledu vojáka skrze infračervený přístroj pro noční vidění. O inspiraci a předlohy pro realizaci scénářů nebyla nouze, tvůrci měli k dispozici autentické záběry válečných zpravodajů, amatérské záběry samotných vojáků, stejně jako nepřeberné množství videí umístěných na serveru YouTube.

Některé zdroje uvádějí, že syndromem PTSD je postiženo až 75% všech válečných veteránů, vrátivších se z bojišť z výše uvedených oblastí. Pomocí tradičních terapeutických postupů je toto číslo redukováno asi na 67%, při použití této virtuální terapie je prý ovšem možno pomoci více jak dvěma třetinám postižených mladých lidí. Vzhledem k tomu, že při současných válečných operacích, díky aktivní i pasivní ochraně, je počet zraněných proti zabitým vojákům v poměru 16:1 (ve Vietnamu to bylo 2,6:1), je značný předpoklad, že tato neustále se rozvíjející terapie bude čím dál více využívána. A jelikož i v civilním životě dochází k těžkým traumatizujícím zážitků, jako jsou únosy rukojmích, živelní pohromy, či teroristické útoky, jako tomu bylo v případě zničení World Trade Center 11. září 2001, byly vyvinuty podobné terapeutické postupy nejen ve Spojených státech amerických, ale i v Evropě.