The A-Team aneb akce z jedniček a nul - 3D grafika - 3Dscena.cz: 3D grafika jako na dlani

12. srpna 2010, 00.00 | Tytam jsou doby, kdy k natočení akčního filmu bylo potřeba armády kaskadérů. Dnes je k daleko jednodušší a efektnější použít dostatečnou hardwarovou kapacitu a speciální software tak, jako je tomu v nedávno uvedeném americkém filmu The A-team, o jehož VFX tvorbě je i náš článek

Není žádným tajemstvím, že fatální nedostatek nových a neotřelých nápadů nutí tvůrce současných akčních snímků oprášit starší projekty, které pozvolna upadají v zapomnění. Za vydatné pomoci VFX studií, která svými počítači generovanými vizuálními efekty nahradila kaskadéry v těch nejnebezpečnějších scénách, produkují velké filmové společnosti jeden remake za druhým. K těmto počinům patří i nový film The A-team, jenž vznikl jako remake stejnojmenného a hlavně v USA úspěšného seriálu z 80. let minulého století a který byl na svoji dobu proslulý svými akčními scénami. Pojďme si nyní přiblížit, jakým novým způsobem se tvořily některé sekvence tohoto filmu, jenž se na rozdíl od své seriálové předlohy spoléhá na bezchybnou práci předních světových VFX studií, která dokáží nahradit svými počítači generovanými obrazy (CGI) nejen pozadí a všemožné dopravní a bojové prostředky, ale právě i do nedávné doby nepostradatelné kaskadéry.

Vizuální efekty ve scéně, kdy je A-Team stíhán v dramatické vrtulníkové honičce v horách a nad hladinou řeky, měla na starosti společnost Prime Focus z Vancouveru. Pro tyto záběry bylo potřeba v některých scénách nahradit CG modelem jak skutečný vrtulník Bell 205, tak i jeho velkou maketu, která byla zavěšena na lanech a jejíž naklánění a pohyb rotoru byl uskutečněn za pomoci hydraulických a elektrických systémů. Pro tvorbu CG modelu, jeho animaci a závěrečnou kompozici byly použity nástroje Autodesk Maya, 3ds Max a Mudbox, renderer V-Ray a kompoziční program Fusion. Jiných efektů, jako jsou simulace stopy letících raket, kouře, vodní vlny a exploze na stranách útesů, bylo dosaženo použitím řadou nástrojů z balíků, které se specializují na práci s částicovými systémy, především softwaru FumeFX a Krakatoa.

Detailní záběry herců uvnitř helikoptéry byly natočeny před modrým plátnem na otáčivé plošině, se kterou bylo možno otáčet o 360 stupňů. Zde bylo také použito digitálních CG dublérů, kteří zastupovali herce v nebezpečných situacích a to například ve scéně, kdy herec Quinton Jackson téměř vypadne z pronásledované helikoptéry. Poměrně složitým se ukázal postup, při kterém bylo nutno nahradit skutečný vrtulník nad zčeřenou hladinou řeky jeho CG dvojníkem, studio ale mělo pro tento účel mnoha perfektních referenčními záběrů a fotografií, takže divák skutečně nepozná, který z vrtulníků je právě na scéně.

Na tvorbě asi 30 záběrů s vizuálními efekty se také podílela společnosti MPC Vancouver, která vytvořila pro film CG základnu v Kuvajtu. Jako základ pohledu na tuto vojenskou základnu z pohledu pilotů helikoptéry byly použity skutečné záběry krajiny krajiny okolo Vancouveru z kamery připevněné na podvozek doprovodného vrtulníku. Veškeré okolí Vancouveru s jeho rozsáhlými listnatými lesy však bylo nahrazeno v Maye vytvořenými modely vrtulníků Black Hawk, Chinook, bojových vozidel Humvee a dalšími objekty, které tvoří kompletní tábor. Aby nemuselo být zdlouhavě modelováno velké množství těchto modelů, studio dosáhlo stejně realistického vzhledu scény použitím 2 a 1/2 D projekcí, kterou umožňuje software Nuke. K výrobě digitální verze charakteristického terénu polopouštního charakteru studio využilo mimo jiné již hotové prvky z předchozích filmových projektů, jejichž textury byly pro účely tohoto filmu upraveny ve Photoshopu. Vzhledem k tomu, že záběry základny a jejího okolí, včetně implementovaných vizuálních efektů byly skutečně obsáhlé, sestávala se kompozice tohoto realisticky vyhlížejícího obrazu až ze 14 vrstev.

Další z velkých společností, která produkovala pro tento film asi stovku VFX záběrů, byla Digital Domain. Šlo především o záběry z honičky v Bagdádu, kde bylo potřeba vytvořit pozadí s městem, digitálně upravit tunel a doky, které byly v reále nasnímané taktéž ve Vancouveru. Ve finálních záběrech však z těchto původních nezůstalo takřka nic. Vytvořilo i efektní záběry střelby na nákladní vůz s nepřátelskou posádkou a taktéž pád náklaďáku do zpěněných vln virtuálního Tigridu. Střelba probíhala ze speciálního letounu V- 22 Osprey, kterým byl taktéž kompletně digitální model postavený v Maye. Není bez zajímavosti, že 15 až 20 sekund, které potřebuje skutečný letoun Osprey pro změnu polohy jeho vrtulí, bylo pro potřeby filmařů příliš dlouhé, takže tato simulace mechaniky leteckých motorů byla kvůli dynamice akčního filmu značně zkrácena. K tvorbě složitých a rozsáhlých obrazů Bagdádu v pozadí studio využilo 3D schopností kompozičního programu Nuke, ve kterém zkombinovali dohromady skutečné záběry pohyblivých kamer, digitální 2D obrazy a 3D geometrii.

Studio Rhythm & Hues vytvořilo scénu, ve které je vojenský dopravní letoun C 130 Hercules, přepravující A-team do vězení, sestřelen bezpilotními letouny Predator, přičemž se slavný tým zachraňuje v tanku, snášejícím se na padáku k zemi. Tato akční scéna je vizuálně zajímavá nejen pro její akčnost a dynamiku, ale hlavně pro efektně ztvárněnou oblačnou oblohu, ve které letecký souboj probíhá. Podle slov VFX supervizora Billa Westenhofera právě tvorba tohoto kompletně digitálního oblačného prostředí zabrala podstatnou část času, který byl této scéně věnován. Jako základ posloužil software Houdini, který se specializuje právě na dynamiku částicových systémů a díky němuž bylo možno pracovat i s komplikovaným osvětlením vnitřního prostředí oblaků, stejně jako se simulací plamenů a kouře za střelami z Predátorů. Možnosti programu Houdini studio rozšířilo o vlastní software zvaný Felt, jenž jde ještě dále v simulaci rozptylu miniaturních metačástic a jejich renderování pro reálně vyhlížející animaci takových volumetrických objektů, jako jsou právě oblaka. Aby měli animátoři kontrolu nad složitým pohybem mraků, vytvořili si k nim pomocné šedé modely, díky nimž bylo snažší animaci oblaků ovládat. Pro modelování letounu C 130 Hercules, bezpilotních letadel Predator i tanku byla použita opět Maya, společně se speciálními a přímo pro potřeby studia Rhythm & Hues vyvinutými nástroji určenými k animaci, renderingu a kompozici, k jejich reálnému nasvícení a výsledné animaci byla použita technologie HDRI (High Dynamic Range Image) map. Výsledkem je skutečně efektní kombinace dramatického pohybu digitálních oblaků a letecké akce, kterou by v osmdesátých letech minulého století filmaři řešili nastrčením chlápka z masa a kostí do tanku vyhozeného z letadla, přičemž jedinou jeho pojistkou by byl dobře složený padák.

Na filmu spolupracovala i další VFX studia, kromě Wety Digital to byl například Hydraulx, který nepřekvapivě pořídil základní záběry pro scénu z Frankfurtu opět ve Vancouveru, takže bylo potřeba původní pozadí nahradit kombinací 3D modelů skutečných frankfurtských budov, dále stromů, vozidel a chodců, to vše doplněné 2D technikou matte-painting. Studio také obdrželo záběry kaskadéra představujícího muže vyhozeného z okna mrakodrapu, kterého museli pro další záběry nahradit jeho CG dvojníkem tak, aby divák tuto záměnu nepoznal. Použitým softwarem zde byla opět Maya, společně s renderovacím modulem Mental Ray, pro záběry rozbitého bezpečnostního skla mrakodrapu to pak byl nástroj určený primárně pro animaci simulace látek – Maya nCloth. Dokladem toho, že se filmaři čím dál více spoléhají na VFX studia je i absence skutečných záběrů reálných interiérů v této scéně, takřka na vše byly použity CG objekty.

Tolik tedy k dalšímu z řady akčních filmů, jehož obohacení o VFX se díky čím dál dokonalejším modelovacím, animačním a kompozičním nástrojům již leckdy ani nepřesouvá do speciálních hal se zeleným nebo modrým pozadím, ale natočí se na nejlevnějším možném místě, aby pak ve finálních záběrech celovečerního trháku ohromoval diváky po celém světě. Podrobnější informace o tvorbě VFX pro tento film naleznete na stránkách internetového serveru fxguide.com